„Jednoznačně se ztotožňuji s přístupem prof. Munzarové: tzv. „nechání – dovolení zemřít“ /allowing to die, letting die/ umírajícího nemocného v terminálním stavu choroby je naprosto odlišné od zabití. Léčba může být odmítnuta nebo vysazena tehdy, není-li naděje na zlepšení stavu, a/nebo tehdy, je-li nadměrně zatěžující /a to i kdyby určitá naděje na zlepšení byla/. Při tomto uvažování se jedná o hodnotu léčby pro pacienta, a nikoliv o hodnotu jeho života. Otázkou není, zda život nemocného je neužitečný nebo obtížný, otázkou je, zda léčba je pro nemocného užitečná, zda mu prospěje, a/nebo zda je pro jeho život nadměrnou zátěží. Naše rozhodování – ať již pro, anebo proti určité specifické léčbě – musí vždy stát na straně života.
Zdroj: Ptáček, R., Bartůněk, P. (eds.): Eutanazie pro a proti. Praha: Mladá fronta, 2019
O autorovi